HISTORIE PRIMÁTOREK

První „Primátorský Závod Osmi­ves­lic o čestnou putov­ní cenu městské rady královského hlavního města Prahy pořádaný v Praze v neděli dne 19. června 1910 o 11. hodině dopolední pod protektorátem slavné městské rady královského hlavního města Prahy a pod záštitou Svazu Českých Veslařských klubů“ dal postupně vzniknout soutěži, která patří k nejproslulejším v českém sportu. Star­térem prv­ních Pri­mátorek, založených Českým veslařským klubem Praha, byl Karel Reisner a vítězem se v souboji 3 ­lodí stal VK Slavia, ČVK Praha byl druhý a na třetím místě skončil VK Blesk, když se polovinu trati držel na vedoucí pozici.

Veslování patřilo mezi nej­­starší a nejrychleji se rozvíjející sporty na území současné České re­pub­liky. Už v srpnu 1884 za účasti pěti klubů (VK Blesk, VK Lev Roudnice nad Labem, KV Mělnických, ČAC Roudnice nad Labem, ČVaBK Praha) byla založena Ústřední jednota veslařů z Čech (ÚJVzČ). Po svém vzniku v r. 1885 přibyl i VK Slavia. Aktivita českých veslařů existovala i na poli dip­lo­matickém. Josef Rössler-Ořovský se zúčastnil jako zástupce Ústřední jednoty veslařů z Čech na prvním kongresu Mezinárodní veslařské federace (FISA) a podařilo se mu dosáhnout, aby ÚJVzČ byla přijata jako národní svaz. Dobrou úroveň českých veslařů pak dokumentoval na mistrovství Evropy 1895 a 1896 skifař Langhans, který získal do pokladnice českých veslařů první dvě bronzové medaile.

Výborné výsledky se staly trnem v oku rakouskému a německému svazu, které se v zostřené národnostní situaci domluvily a vyhlásily českým veslařům bojkot. Čeští veslaři se nesměli zúčastňovat jejich soutěží a pro všechny rakouské a říšskoněmecké kluby platil současně zákaz startu na závodech pořádaných Čechy. To způsobilo takřka úplnou izolaci českých veslařů. Až do roku 1909 měli vedle Jarního skulérského závodu (založil ho již v roce 1895 Josef Rössler-Ořovský) již jen mezinárodní regatu, vzhledem k německému bojkotu jen slabě a nepravidelně obesílanou z ciziny. Hledala se tedy možnost vytvoření nové soutěže. Závod osmiveslic se však mohl stát mladším sourozencem skifařského Jarního skulérského závodu teprve tehdy, když se v českých klubech objevil dostatečný počet lodí. Osmiveslice totiž v prvním desetiletí 20. století měly jen Slavia a ČAC Roudnice nad Labem. V roce 1909 však zakoupily nové lodě pražské kluby ČVK a VK Blesk, a tak se dostalo podpory myšlenkám na jejich závodní využití. Výsledkem úvah o nové soutěži byl dopis náčelníka ČVK a člena devadesátičlenné rady starších král. hlav. města Prahy MUDr. Františka Kašpara, který vzhledem ke svému postavení zjistil, že pražská obec by byla ochotna věnovat cenu pro sportovní závod. Jménem svého klubu tedy požádal pražskou městskou radu o patronát i o cenu.

Slavná městská rada královského hlavního města Prahy vyhověla a darovala celkem 500 Kč (350 korun na pořízení putovní ceny, 150 korun na zakoupení čestných odznaků). Primátorský štít s proslulým nápisem „Silné mládeži – opoře vlasti“ vytepal podle návrhu arch. Františka Kavalíra z mědi ciselér R. Schorcht.

Tak se zrodil závod, od jehož prvního ročníku uplynulo letos již 96 let a jeho zakladatel ČVK Praha si připomíná již 102 let od svého založení. K prvnímu ročníku Primátorek se přihlásily čtyři osmiveslice, na start však přijely pouze tři, protože ČAC Roudnice se pro poruchu na lodi nakonec nemohla zúčastnit.

Dobový záznam v tisku popisuje závod takto:

„Od startu prudce vyráží Blesk, který brzy dotahuje ČVK. Slavia na bojce č. 4 je značně hendikepována silným větrem vanoucím od levého břehu. Za dotahuje, vyrovnává se na úroveň vedoucího Blesku. ČVK je asi o půl lodi zpět. V dalším průběhu však Blesku docházejí síly a ČVK se dotahuje téměř na úroveň Slavie. Boje mezi těmito dvěma loděmi trvá až do cíle, kam vjíždí Slavia o špičku před ČVK v čase 7:03 min. Blesk zůstal o další loď zpět.“

Primátorky se rychle staly každoroční součástí pražského sportovního i společenského programu. Před 1. světovou válkou nalezl na pražskou vodu cestu pouze jeden mimopražský klub – VK Jordán. Překvapil druhým místem v 2. ­ročníku a jednalo se vlastně i o mezinárodní premiéru v rámci Primátorek. Táborskou posádku totiž tvořili polští studenti místní hospodářské akademie. Počet startujících lodí zůstal ovšem velmi skromný, vždyť české veslařské kluby vlastnily jen výjimečně tak drahé lodi jako byla osmiveslice. Navíc od roku 1921 platilo také pravidlo, že z každého klubu se smí zúčastnit jen jedna loď. O rok později se ČAC Roudnice postaral o první výhru mimopražského klubu. Mezi favority od konce dvacátých let patřil i KV Mělnických, kde začal svou kariéru nejúspěšnější účastník celé historie Vojtěch Hvězda. V kronice je jeho podpis mezi vítězi poprvé u zápisu z roku 1927. Kromě osmi vítězství (z 18 startů v lodi) v barvách KV Mělnických, ČVK a VK Slavia slavil později nepočítaně úspěchů i jako trenér Dukly Terezín a Dukly Praha.

Na prahu druhé světové války vyhráli poprvé moravští veslaři (1940 ČVK Brno). Následovala série ČVK Praha (pětkrát za sebou), kterou vyrovnali až pražští vojáci na přelomu 60. a 70. let a překonali teprve v letech osmdesátých, kdy začala jejich naprostá převaha v československém a později českém veslování, trvající dodnes.

Politické změny po válce výrazně poznamenaly i Primátorky. V roce 1949 se objevuje v přehledu vítězů poprvé armádní klub, a to ve společenství dvou oddílů, ovšem za jménem ATK se stejně skrývali veslaři ČVK a Roudnice. Častěji vítězí venkov (Olomouc, Břeclav, Terezín). Objevují se pro moderní Primátorky tak typická překvapení, jako vítězství lodi B nad klubovým favoritem, či posádky skifařů nad specialisty.

Devadesát pět let od vzniku Primáto­rek nemohlo projít beze změny. Pro­měnlivost dostal tento závod snad do vínku, když původně byl zvolen svatováclavský termín (28. září), který ovšem nebyl z „technických důvodů“ hned v ustavujícím roce 1909 dodržen. Změnám podléhala však i dráha, cíl se stěhoval nahoru či dolů po proudu a měnil i břehy.

První Primátorky se jely 19. června a toto datum je blíž létu než jaru. Přesto se tradicí a „jarním termínem“ zaklínaly ­desítky pamětníků. Pohled na data ukazuje, že ani v dávné minulosti nebyl dodržován zcela ortodoxně. Také další ročníky byly vypsány na neděli kolem poloviny měsíce června. Ortodoxním zastáncům jarního termínu (tedy přelomu května a června, případně prvního červnového víkendu) lze připomenout, že v letech 1921 a 1922 se závodilo dokonce až v červenci (10. 7., resp. 9. 7.). Teprve v roce 1925 se dá mluvit o jarním termínu, protože ČAC Roudnice získala své čtvrté vítězství během pěti let již 31. května. Nečekaný skok v kalendáři (další ročníky se opět pořádaly přibližně v polovině června) měl na svědomí Olympijský kongres, pořádaný v Praze za účasti prvního předsedy Mezinárodního olympijského výboru Pierre de Coubertina, který právě v Praze z tohoto postu odstoupil. Primátorky se staly součástí sportovních oslav kongresu. V období první republiky se závodilo zpravidla v první červnové dekádě a platilo to i na válečné roky 1939 až 1944. Pouze roku 1942 po atentátu na Heydricha se vzhledem k zákazu veškerých sportovních akcí jelo teprve po prozrazení atentátníků a ukončení stanného práva – 25. července. Rovněž v roce 1945 konec války odsunul Primátorky z tradičního termínu až na červenec a ČVK Praha tak prodloužilo svou vítěznou sérii až 15. července. Poválečná léta držela tradiční termín první dekády června, ovšem v padesátých letech přišel – jistě také z důvodu stále dřívějšího zahájení tréninku – posun na pře­lom května a června. Poslední víkend v květnu se závodilo takřka vždy od roku 1959 po celá 60. a téměř celá 70. léta. K zásadnímu přelomu došlo v roce 1979, kdy se jely Primátorky na sklonku září – 28. a 29. 9. Závěr sezóny však vedl k tomu, že na některých ročnících chyběli nejlepší reprezentanti (dovolená) a pověst Primátorek tak utrpěla další šrámy. Jarní tradice byla obnovena v roce 1988 (pořadatel ČVK), což mělo souvislost s účastí na olympijských hrách v Soulu. Ty se konaly až na podzim a tudíž byl dostatek času jak na reprezentační přípravu, tak na Primátorky. U tradičního jarního termínu se pak již zůstalo. Výjimečný ročník byl také v roce 1984 – to se kvůli pracovní sobotě jely Primátorky poprvé v novodobé historii v jednom dni.

Proslulost závodu o Primátorský štít nepřináší jen dlouhá tradice, nýbrž také netradiční dráha se zatáčkou. V některých dobách nebyla (z různých důvodů) ctěna tato zvláštnost a závodilo se na jiné trati. V Kašparem (ČVK) navržených propozicích se v paragrafu jedna píše o závodě „na vzdálenost nejméně 2000 m mezi Braníkem kolem nábřeží až po novoměstský jez.“ Zápis v kronice u 3. ročníku (1912) potvrzuje dráhu se zatáčkou. „Start o 11. hodině dopolední u jižní části ostrova Schwarzenberského, cíl u podskalského podbřeží naproti smíchovské Aréně. Bojky čítají se od pravého břehu po proudu.“ Cíl byl v těchto dobách vždy volen tak, aby byl v dosahu nedělních vycházek Pražanů. Ti rádi spojili čas před obědem s návštěvou Primátorek a dlouhá desetiletí sledovaly vrchol domácí veslařské sezóny tisíce páků, za druhé světové války vzrostl jejich počet na desetitisíce.

Tradiční a populární zatáčka však nevydržela po celou dobu existence Primátorek. Již na počátku druhé světové války nastala odchylka. Start byl posunut k severnímu cípu dnešního Veslařského ostrova a cíl byl mezi mosty Palackého a Jiráskovým na úrovni loděnice VK Slavia. Závodilo se tedy na tzv. „dolní“ dráze. Primátorky sice přišly o svou zatáčku, zůstaly však přístupné obecenstvu. Horší následky mělo přesunutí závodu na „horní“, neboli „mistrovskou“ dráhu s cílem na Stadionu vodních sportů. Tam se jelo poprvé v roce 1959 a v tehdejším programu předseda pořádajícího oddílu (tehdy Spartak Závody 9. května Praha-Podolí, dříve a dnes ČVK Praha) Jindřich Gottwald píše :

„Letos se Primátorský závod osmiveslic pojede poprvé na tzv. horní dráze s cílem na novém, krásném Stadionu vodních sportů na Císařské louce. Pořádající oddíl se pro tuto dráhu nerozhodl lehce. Nerad ustupoval od téměř padesátileté tradice. Nakonec však nad tradicí zvítězily nepoměrně větší klady a výhody, které horní dráha a hlavně její zařízení v cíli skýtá. Proti tradiční dráze může zde např. startovat 6, místo 5 lodí. Dráha je rovná a přehledná z tribuny stadionu tak, že 10 000 páků může sledovat celý závod, od startu až do cíle. Stadion má dokonalé, stabilní spojovací a rozhlasové zařízení, visutou věž pro rozhodčí a další vymoženosti. Pro volbu této dráhy měla rozhodující vliv i skutečnost, že v roce 1961 zde má býti uspořádáno veslařské mistrovství Evropy. Jde tedy o to, aby si na ni zvykli jak naši veslaři, tak i naše sportovní ­obecenstvo.“

Návrat na tradiční trať se uskutečnil v roce 1967, ovšem mezitím větší vzdálenost nové trati od centra města znamenala ztrátu publika, které se po osmi letech, i vzhledem ke změně životního stylu (volné soboty, chaty a chalupy), již nikdy na pražská nábřeží nevrátilo v původním počtu.

V původním vypsání bylo dokonce stanoveno, že se primátorský závod koná samostatně mimo den jiných pražských veslařských závodů. Tento princip byl zrušen už v roce 1933 spojením Primátorských osmiveslic s Jarním sku­lérským závodem. V roce 1934 přibyl závod Ženských osem a k další změně došlo až v ­roce 1958. Tehdy byl založen závod osem dorostenců (později juniorů) o Zlaté veslo hlavního města Prahy, jen o rok později (1959) jely poprvé skifařky o Stuhu Podolí. V roce 1973 při příležitosti 60. ročníku Primátorek přidali pořadatelé ze Spartaku Praha 4 – ČVK závod veteránských osem mužů. O více než 20 let později vznikla podobná soutěž pro ženy (1996). Počet soutěží pro mládež rozšířil r. 1988 závod určený dorostencům ve věku 16 až 17 let, který nese nyní název Cena Vltavy – Memoriál Jindřicha Gottwalda.

Pro úplnost je třeba se zmínit o krátké epizodě spojené se zařazením žákovských závodů. Poprvé se tak stalo z podnětu komise mládeže ČÚV ČSTV v ­roce 1984. Podmínkou startu byl start na lodích výroby Technosport Praha, který věnoval putovní cenu pro mladší žákyně, zatímco pro mladší žáky poskytl cenu tehdejší pořadatel – TJ Bohemians ČKD Praha. S náročnými podmínkami na rozvlněné hladině měly však děti potíže, a tak tento závod byl naštěstí poměrně rychle z programu Primátorek zase vyřazen.